Výstava fotografií z divokých devadesátek

Benediktini z rajhradského kláštera u Brna

Výstava fotografií z divokých devadesátek

Fotografie „Benediktini z rajhradského kláštera u Brna“ je součástí výstavy fotografií Pavla Hrocha. Autor představuje snímky, které vytvořil v roce 1989 a v první polovině 90. let 20. století. Zachytil v nich vzrušené období oslav nově nabyté svobody po pádu komunistického režimu i divoká léta po sametové revoluci. Všímá si, jak se zmatek mísil s radostí a s chutí dělat vše, co se dřív dělat nesmělo.

Něco málo o autorovi:

Pavel Hroch (nar. 1967 v Bogotě) je fotograf a překladatel. Vystudoval překladatelství a tlumočnictví v oboru španělština – ruština na Filozofické fakultě UK. Fotografoval v Mexiku, v Rusku, v rumunském Banátu, v Kazachstánu, Afghánistánu, Španělsku a na Kubě. Je autorem řady fotografických knih: Ve Valašsku zůstáváme (2002), Praha moderní (čtyři díly vyšly v letech 2012, 2013, 2014, 2015), Brno moderní (2016).

Také k této výstavě vyšla v roce 2014 publikace s názvem Chtíč po svobodě, ve které Hrochovy fotografie doplnil svými esejemi Jáchym Topol. Dovolíme si z jeho textů ocitovat několik ukázek:

"Snímky nepořizoval tehdejší ‘muž událostí’, naopak jsou autentickým výrazem zájmu fotografického začátečníka, mladíka oslněného náhlým zlomem, kdy krusta sovětského impéria praskla, jakoby pod tlakem přírodních zákonů. Demonstrujícího studenta, docela určitě sužovaného syndromem chtíče po svobodě, antropologickou konstantou vlastní druhu homo sapiens, ať už žije v tom nejpřátelštějším, či nejodpornějším režimu."

„Hrochovo tehdejší veskrze soukromé a ‚studentské‘ focení převratné doby oplývá emotivní silou a ostrým, nesentimentálním pohledem. V očitých svědcích každodennosti Sametové revoluce oživuje a upevňuje záchytné body paměti, pro nové generace může sloužit jako vstupní tunel do historie. Do doby tak nedávné, že se ještě každým okamžikem děje, i když jde o legendární čas, potravu učebnic. Radost a naděje zde byly těmi nejčastějšími mantrami, přičemž Hroch, s oblibou nořící se do nejroztodivnějších podzemních šachet zachycuje i mokvavé, strašidelné stíny kanoucí do právě vznikající skutečnosti.“

„Těch prvních pár let po převratu bylo jednoduše karnevalem. Přičemž šlo o hodně. Bylo totiž nutné dokázat světu i sobě, že nejsme jen nějakou tou zapadlou sovětskou gubernií, ale národem bezpečně ukotveným v duchu Charty 77 a dávné demokratické tradici a schopným ihned zbavit se stranických šéfů a estébáků, vypadnout z Varšavské smlouvy nebo ji rovnou zrušit, vyprovodit sovětská vojska, pojmenovat a pokud možno napravit zločiny minulosti, vyrovnat se se stalinismem, popravami a koncentráky 50. letech, provést transformaci kapitálu, spřátelit se zase s Němci a celým světem, netrápit už cikány - Romy, v klidu se rozejít se Slováky (když to tedy chtějí), mohutně ošetřovat a podporovat kulturu a vědu, každodenně se sprchovat a usmívat, přivést k rozkvětu zemědělství, zdravotnictví, průmysl a drobná řemesla, podporovat společenský a spolkový život, včetně hudebních souborů, ochotnického divadla a okrašlovacích spolků, srazit obezitu národa na minimum, naučit se anglicky, neutlačovat už žádné ženy, nikdy, žít ekologicky, vstoupit do NATO a Evropské unie a tak dál.“

 

Hroch, Pavel a Topol, Jáchym. Chtíč po svobodě - první roky po sametové revoluci = Lust for freedom - the first years after the velvet revolution. Prague: KANT, 2014. [120] s. ISBN 978-80-7437-143-1.