Dvacet tři let pobytu sovětských vojáků v Československu

V průběhu 60. let 20. století začalo v Československu docházet k politickému uvolňování, zlepšila se také životní úroveň obyvatelstva. Většina veřejnosti to brala jako potvrzení správnosti své volby v únoru 1948 a stejně vnímala i reformní proces či „demokratizaci“ společnosti, k níž došlo v roce 1968. Nebyl to proces namířený proti KSČ, ona byla naopak jeho iniciátorem.

Okamžik zlomu však nadešel 21. srpna 1968 a ve dnech následujících po sovětském vojenském vpádu a okupaci Československa. Období politického uvolnění a započatých reforem bylo násilně ukončeno. Pobyt sovětských vojsk byl smluvně definován jako dočasný a znamenal ideové popření pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci. Lidé si začali uvědomovat, že život pod sovětským diktátem bude zcela jiný než ten dosavadní.

V průběhu dvaceti let působila na našem území Střední skupina vojsk, jejímž hlavním úkolem bylo udržet sovětskou kontrolu nad Československem a posílit síly Varšavské smlouvy na západních hranicích. Tato vojenská síla mnoha způsoby ovlivňovala život našich občanů, současně ale žila uzavřeným životem v posádkových prostorách. Československo se tak stalo okupovaným státem, ovšem slovo okupace muselo z oficiálního slovníku zmizet. Přítomnost sovětské armády byla vrcholnými představiteli státu přijímána jako záruka socialistického mírového vývoje, ale i jejich vlastních pozic. Tato situace ve svém důsledku zásadně diskreditovala politické vůdce Československa, a zároveň deformovala běžnou společnost.

Po listopadu 1989 a pádu komunistického režimu byl jedním z prvních požadavků veřejnosti odchod všech sovětských vojsk z naší republiky. Již v prosinci 1990 začala první jednání a odsun sovětských vojsk byl ukončen 25. června 1991. Celá společnost tehdy sledovala tuto akci s radostí a zadostiučiněním, vnímala to jako důkaz definitivního osvobození země od totalitní moci.

Výstava Tak vás tu máme, bratři!