Děkani Právnické fakulty Univerzity Karlovy (1920-1939)

Při příležitosti výstavy Děkani Právnické fakulty Univerzity Karlovy (1920-1939) jsme pro vás připravili menší historický exkurz do vývoje univerzity, fakulty a toho, jakým způsobem se tehdy volil děkan.

Vývoj dění na univerzitě vždy částečně reflektoval aktuální situaci ve společnosti. Snahy o rovné zastoupení českých akademiků a studentů, ale především vyučování v českém jazyce, bylo na univerzitě dlouhodobě diskutovaným tématem. Určité zrovnoprávnění nastalo v roce 1881, kdy bylo císařem vydáno rozhodnutí, které „schvaluje, aby Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze byla napříště uspořádána tak, aby v Praze existovala jedna univerzita s německým a jedna s českým jazykem vyučovacím a obě aby nadále užívaly jména Karlo-Ferdinandova“. Právnická fakulta byla tak jednou z prvních, která vyučovala v českém jazyce na české univerzitě a sídlila společně s německou v Karolinu. [Havránek, s. 185, 1997] Do jejího čela pak o rok později usedl nově zvolený děkan, profesor civilního řízení soudního Emil Ott [Havránek, s. 186, 1997].

Česky vyučující fakulty zaznamenaly po takovém rozdělení velký zájem uchazečů o studium, bohužel však tento rozmach přerušila první světová válka. Po několika útlumových letech se ale univerzita opět rozvíjela a řady českých studentů doplnili studenti ze Slovenska i z dalších slovanských národů [Havránek, s. 19, 1998]. V rodící se Československé republice se nově zvoleným rektorem univerzity stal právník a profesor obchodního a směnečného práva Karel Hermann-Otavský [Havránek, s. 20, 1998].

Postavení univerzity a fakult trvající od roku 1882 bylo potřeba v nově vzniklé republice dořešit. V roce 1920 (19. února 1920, č. 135 Sb.) byl přijat zákon, tzv. Lex Mareš, jenž je pojmenován podle svého předkladatele profesora Františka Mareše [Havránek, s. 23, 1998]. Jeho znění bylo následující: „Česká universita jest pokračovatelkou starobylého vysokého učení Karlova. Jména obou pražských universit, ustanovená zákonem ze dne 28. února 1882, č. 24 ř. z.: „Česká universita Karlo-Ferdinandova“ a „Německá universita Karlo-Ferdinandova“ se zrušují. České universitě vrací se jméno „Universita Karlova“. O jménu německé university rozhodne se zvláštním zákonem [Sbírka zákonů a nařízení, s. 319, 1920]“. V průběhu první poloviny 20. století získala právnická fakulta novou budovu, kterou navrhl architekt Jan Kotěra a ve které sídlí dodnes [Havránek, s. 75, 1998].

Ačkoliv univerzita změnila v poměrné krátkém časovém úseku svůj název a postavení, volbu děkana upravoval stále zákon z roku 1873 – Zákon, daný dne 27. dubna 1873 č. 63 ř. z., MVBč. 54, o organisaci úřadů universitních. Dle §6 řídící učitelský sbor volil každý rok ze svých řádných profesorů nového děkana. Volbu ovlivňovali také dva docenti soukromí, kteří byli součástí učitelského sboru. §7 upravoval platnost volby, která vyžadovala nadpoloviční většinu hlasů. Pokud ani v druhém kole nebyl nový děkan zvolen, vybrali se jen kandidáti s největším počtem hlasů a ti postoupili do dalšího kola hlasování. No a pokud nebyla volba ani ve třetím kole úspěšná, rozhodoval akademický senát. Odstupující děkan mohl být navíc i znovu zvolen. [Placht, s. 47–48, 1932].

Jaké osobnosti stáli v čele právnické fakulty v letech 1920-1939 si můžete prohlédnout na výstavě v knihovně.