17. listopad ve vzpomínkách účastníků - rok 1939

Vzpomínky Stanislava Kasky

17. listopad ve vzpomínkách účastníků - rok 1939

JUDr. Stanislav Kaska (1919-?)

Pocházel ze zemědělské rodiny, po studiu na gymnáziu odešel v roce 1938 do Prahy studovat právnickou fakultu. Zažil uzavření českých vysokých škol v roce 1939, byl zatčen a internován v koncentračním táboře Sachsenhausen. V roce 1942 byl propuštěn, po skončení války dostudoval a uplatnil se jako prokurátor.

Následující úryvek je z převyprávění životních osudů S. Kasky na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru dne 11.8.2008. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa pro společnost Post Bellum.


Jako mnoho dalších studentů se pan Kaska zúčastňoval drobných protestních akcí, při nichž chodili ve skupinách a zpívali např. státní hymnu.

"To jsme šli po ulici třeba takoví čtyři študáci a najednou jsme si stoupli a začali jsme si zpívat Kde domov můj. Najednou se přihrnul dav a celej ten dav zpíval Kde domov můj. No, a to byl vlastně důsledek toho, že ten Opletal byl při tom v tý Žitný ulici prakticky zastřelenej. A to byla náhoda, že oni do toho začali střílet a mezi nima byl ten Opletal, ten na to doplatil a pak se to vystupňovalo při tom pohřbu."

Účastnil se mnohých demonstrací, které posléze vyústily ve smrt Jana Opletala.

"To bylo vlastně davový, to jako ty študáci všichni vyrukovali. Já jsem třeba utíkal tou ulicí 17. listopadu, jak se dneska jmenuje, a utekl jsem na právnickou fakultu a na té právnické fakultě byl profesor Tureček a ten najednou, když viděl, o co jde, to tam vtrhli i esesáci, tak najednou začal přednášet a přednášel a říkal: ‚Ne, ti študenti tady byli.‘ Takže nás ten profesor Tureček vlastně ještě zachránil."

Následovalo zavření českých vysokých škol a zatýkání studentů v Hlávkově a Švehlově koleji.

"Já můžu říct, že pokud jde o ty študáky, tak se většinou zdůrazňuje Hlávkova kolej, ale Hlávkova kolej nebyla ta hlavní. Daleko víc študáků bylo ze Švehlárny, na to se zapomínalo, a to hlavně proto, že po válce, po roce 1945 agrární, bývalá republikánská, strana prakticky byla zakázaná a to se počítalo s tím – vláda přímo s prezidentem Benešem počítala s tím, že když zakážou tu agrární stranu republikánskou, tak členy té strany si podělí jednak strana lidová a jednak strana národně sociální. Ve skutečnosti se pak stal pravej opak, takže všechny hlasy těchhle zemědělců přešly ke komunistické straně, také proto ten strašnej úspěch v roce 1946."

Ráno po páté hodině si gestapáci přišli i pro Stanislava Kasku.

"Oni ti esesáci vtrhli do toho pokoje, mě uhodili tou pažbou, vyhodili nás z toho pokoje a my jsme šli dolů a na tom schodišti nikdo nebyl, já jsem bydlel v třetím poschodí, ještě si pamatuju číslo dveří 71, tak na té chodbě nikdo nebyl. Já jsem říkal: ‚Krucifix, co se to děje?‘ A dostali jsme se až dolů do biografu, poněvadž v té koleji Švehlově byl dole biograf, jmenovalo se to Academia. A tam vidím, že tam stojí pan ředitel, Horčička se jmenoval, s celou rodinou a my jsme vlastně byli první, poněvadž ten pokoj náš byl těsně u schodiště."

Další osudy Stanislava Kasky si můžete přečíst nebo poslechnout na https://www.pametnaroda.cz.

 

Fotografie S. Kasky převzaty z www.pametnaroda.cz.