Ukázky z korespondence Olze a Jarmile

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Karel Čapek Olze Scheinpflugové

[18. října 1920 večer]

Olo, má drahá, když jsem Vás dnes nemohl vidět (a přece, přece to bylo skoro slíbeno!), musím Vám aspoň pár slov napsat, - jednoduše proto, že žárlím. Proč jste mi nedala zprávu? Olo, nepřijel někdo? Ne, nezlob se; ale každá zmařená naděje ve mně vždycky rozvíjí klubko těch nejtrýznivějších myšlenek; jsem protiva a nešťastník. Olo, pro můj klid: musím Vás zítra (pro Vás tedy dnes, v úterý) vidět; jak smluveno, čekám ve čtyři hodiny na Smíchově u hodin, půjdeme k švadleně a tak dále, a po Cyprienně na Vás počkám, dovolíte-li mi to.

Ach, Olo, kdy budu tak šťasten, abych už ani na okamžik nepochyboval o svém štěstí! Včerejší večer byl z nejkrásnějších, které jsem kdy zažil; a dnes večer jsem jednoduše zoufalý, chtěl bych nebýt, hryžu si prsty v nesmyslné muce, že nevím, kde teď jsi, s kým jsi, s kým mluvíš. Ne že bych pochyboval o Tobě, bůh uchovej, ale o sobě, o svém životě, o svém štěstí. Olo, musíte mi slíbit, že nikdy nedovolíte B., aby s Vámi mluvil o samotě; víte proč, a chápete-li jeho, musíte také chápat mne. Mé děvčátko, trápím se hrozně, a nepřestanu se mučit, pokud Vás neuvidím. Bojím se noci, která je přede mnou. Olo, tedy ve čtyři hodiny! A nehněvej se, že bručím. Je mi nesmírně, nesmírně smutno. Bože, vždyť je to jako msta osudu; dnes týden jsem nechtě udělal bolest Vám, dnes týden jste pro mne plakala; a dnes já se koušu do rtů v nesmyslné žárlivosti, že ... Snad jsme blázni, - nebo je opravdu nutno pořád a pořád platit bolestí za každou šťastnou chvíli. Přijď, Olo, a nedovol mi už, abych se mučil! - A vlastně není to žárlivost, je to jen strašná úzkost: myšlenka, že bych Tě najednou ztratil. Ne ne! Olo!

[7. listopad 1920]

Hade, hade! Pozvat mne v neděli na sedmou a pláchnout už ve čtvrt! - Dnes jdu na "Zkrocení zlé ženy" - snad se tam něčemu naučím; hrajte krásně, Bianco. A po divadle na Vás počkám (před vraty, drobátko stranou k Smíchovu), leda byste mi to chtěla zakázat; má nynější adresa je Švanďák, přízemí vpravo, 9. řada, č. 1. Vrhněte tam pohled; já na Vás také vrhnu pohled. Ale pro Krista, nepláchněte mi! Musím s Vámi mluvit ještě před zítřkem. Hrrrozné věci se staly. Bližší ústně! Mám ještě nějaká ústa? A nějaké rty?

Beso Sus piernas.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Josef Čapek Jarmile Pospíšilové

[Paříž 15.11.1910]

Jste hodná, velice hodná, že jste na mne vzpomněla tak velice milým a laskavým dopisem, který mi způsobil velikou radost, mnohonásobně větší, než jsou všechny ony, jež mi je schopna poskytnout sama Paříž. Zarmucuje mne jedině Vaše melancholie a Váš neklid, který Vás stále ještě neopouští - Vy víte, že byl ještě za mého pobytu v Praze opětovnou příčinou mých obav a protestů -, tedy chci říci, že bych si přál, abych Vás mohl ve svých každodenních vzpomínkách vyvolati šťastnější a volnější a plnou snadného a veselého života, jaký přísluší ženám. Není to pro mou radost, vyslovuju-li tato tichá přání; vždyt’ víte, že to byly právě všechny ony Vaše vlastnosti vyznačující Vás tak vážnou a uzavřenou, jež mne tak silně zaujaly a jež mně byly vždy drahé, třebaže jsem se vždy proti nim stavěl skoro s nepřátelstvím. Tím více dnes, kdy jsem sám nejvíce svírán neklidem a přílišným osamocením. A Vás dovedou už třeba jen Poznámky Br. Č. k Janošíkovi uvésti z rovnováhy? Těšilo by mne věděti proč - a ostatně nejste-liž Vy sama (Vy ani nevíte), nejste-li také Vy glosována, a to velice často a ze silnějších zájmů a z nutnější potřeby od staršího společníka této vykřičené firmy? Přál bych si velice upřímně, kdybych mohl, můj bože, právě třeba dnes chodit s Vámi chvíli po nábřeží. Jaká náplň života, a to více než pro takový jedinký den, kdyžtě je mi těch několik hodin stálým zdrojem vzpomínek ještě teď’ - a ještě pro později a snad provždy! Aj, také já se živím krví minula? Tož hleďte, že už nejsem tím, kým jsem býval, kapitánem znalým světa a mluvkou zasněných úmyslů, hleďte, že jsem tišší a mírnější a něžnější - tedy to je Paříž a osamocení a trochu zármutku.

Jak vidím Paříž, co mne zajímá a jak žiju? Chodím po muzeích a výstavách a často raději ještě po přístavech parníků, po tržištích a skladištích, dívám se na davy a na krásně nalíčené ženy a třeba na veliké skleněné střechy tiskáren a továren u vytržení nad tím, že se domnívám zde nalézati novou architekturu, bloudím, toulám se, mám své šťastné chvíle, kdy se vžívám a jsem schopný vnímat a prociťovat celý ten příval fakt a jevů, a také chvíle, kdy bych si přál nalézti už konečně tolik klidu a jistoty, abych mohl malovat a psát. To je tedy vše; Paříž je velice velká a stále zaměstnaná a já jsem ztracený rôdeur toulající se a hledající věci a sebe, který se těší, když něco pochopí a když ho něco pohne nebo zaujme. V Praze měl můj život své ustálené a příjemné formy; má práce, moji přátelé, byl jsem zdomácnělý, zasvěcený a účasten všeho, co se děje, a potom především teplá sdílnost, přátelství a shoda mezi mnou a Čapkem mladším, jenž nyní tráví naprosto zarmoucené a neplodné dny pro půl roku v Berlíně - tedy to vše, nač jsem uvyknul a co jsem měl rád, je ztraceno a zde nenacházím prozatím dosti podmínek a schopností, abych se cítil dobře a poklidně. Všichni, kdož mi zde nabízí svou přívětivost (následek jisté literární povésti), jsou pro mne jaksi vom anderen Ufer a vedle toho mi moje roční renta 2400 franků dovoluje jen jisté balancování na napnutém laně; není mi líto toho příjemného a snadného života v Praze, vždyť to je něco, před čím jsem utíkal, obraceje se do ciziny, ale mrzí mne má prozatímní neschopnost nalézti souvislost a sílu pro tento nový život. Ovšem to je jen bolest přechodná, která se později, až budu více aklimatizován a až budu úplně schopný práce, naprosto uloží. Ale co Vy? Je mi líto, že Vás tak dlouho neuvidím a že nemohu nijak přispět k umírnění Vašeho neklidu. Kdybych Vás mohl o něco žádat, pak by to bylo o to, abyste psala více o sobě - kde mohu Vás teď hledat živou a nejbližší než ve Vašich dopisech? A stejně laskavá.

 

Uložit jako PDF


Anketa

Anketa:

Co si vozíte ze svých cest?
Suvenýry a pohledy14 hlasujících
Regionální speciality13 hlasujících
Knihy a mapy3 hlasujících
Vši a různé exotické nemoci3 hlasujících
Kontakty na nové přátele5 hlasujících
Nic, stačí mi mé zážitky18 hlasujících
Celkem hlasujících: 56
Kontaktní informace

Po-Pá   9.00 - 20.00 hod.
Sobota 9.00 - 16.00 hod.

Zasílat novinky emailem
   
cz en
Univerzita Karlova
© 2012-2016 Právnická fakulta
Univerzita Karlova, Právnická fakulta, nám. Curieových 7, 116 40 Praha 1 tel. +420 221 005 111
http://www.gutenberg.org/ http://www.europeana.eu/ http://www.ebookeater.cz/ http://www.oapen.org/ http://openlibrary.org/